Co s hypotékou po rozvodu? 5.00/5 (100.00%) 3 votes
Ačkoliv to není zrovna kvůli okolnostem mnohdy zrovna nejjednodušší, rozvod je možný i s hypotékou. Základním předpokladem pro úspěch je však vždy dohoda obou manželů, bez níž to není možné. Banka totiž za nikoho vyjednávat nemůže.
Ze statistik vyplývá, že rozvodem v České republice končí téměř každé druhé manželství. Pro mnoho lidí to však představuje jedinou možnost, jak ukončit nevyhovující situaci v partnerském vztahu popřípadě vyřešit vlastní nespokojenost. Opustit partnera sice může být v určitých případech snadné, ale rozdělení společného jmění manželů, a to i dluhů, už tak snadné ve většině případů nebývá.
Jak je již uvedeno výše, tak základním parametrem pro úspěch vypořádání, je domluva rozvádějících se manželů. Především u dlouhodobých finančních závazků, mezi které patří hypotéky a jiné velké úvěry a půjčky, je to bezpodmínečně nutné. Protistrany se sice mohou roky dohadovat, co komu bude patřit, ale problematiku toho, jak se naloží s dluhy, je nutné řešit okamžitě. Pokud tak neučiní, ponese každý z nich, bez ohledu na rozhodnutí rozvodového soudu, důsledky nesplácení dluhu. Spoludlužníci však mají možnost z výběru několika scénářů.
Tím nejjednodušším je prodej nemovitosti zatížené hypotékou, z peněz od kupce splatí hypotéku a většinou je tímto dluh vyřešen. Obvykle se stává, že z utržených peněz něco zbyde, záleží jen na tom, kolik peněz bylo do té doby z dluhu splaceno, jaké změny byly v cenách nemovitostí v dané lokalitě či kolik týdnů nebo měsíců zbývá do konce fixačního období – tzn. do doby, po kterou banky garantují konstantní výši úrokové sazby.
Tato možnost řešení je pro hypoteční banky nejspíš nejzajímavější, jelikož si za předčasné splacení hypotéky mimo konec fixačního období účtují vysoké pokuty. Další nevýhodou je to, že si oba manželé musí zajistit jiná bydlení.
Dále je možno prodat nemovitost, a to rovnou i s původní hypotékou. Tuto varianto je možno zvolit v případě, že do konce fixačního období zbývá ještě dlouhá doba, čímž by hrozily vysoké sankce. Noví majitelé nemovitosti musí souhlasit rovněž s nastavením úvěru a splnit stejná kritéria týkající se jejich bonity.
Banka, která úvěr poskytla, musí poté schválit transakci, respektive nové dlužníky. Tento scénář však není využitelný v případech, kdy původně sjednaný hypoteční úvěr má o dost vyšší úrokovou sazbu, a s tím spojenou měsíční splátku, než se v daném období na trhu nabízí.
Mezi další možnosti řešení patří varianta, kdy nemovitost zůstává vždy v užívání jednoho z rozvádějících se manželů. Mohou se mezi sebou domluvit, aby byt a s ním i spojený celý dluh, na sebe převzal jeden z nich s tím, že ten druhý se z toho dluhu vyváže. Tato varianta řešení má však velký háček – ten, kdo v nemovitosti s hypotékou zůstane, musí mít natolik vysoký příjem, aby pro banku představoval vysokou bonitu. Bez tohoto kritéria nebude nikdy banka souhlasit s tím, aby měla k vysokému úvěru, kterým hypotéka bezpochyby je, jen jednoho málo bonitního dlužníka.
Ani lidé s nižšími příjmy nemusí klesat na mysli, neboť existuje další varianta, při které mohou bydlet v původním domově. K tomu stačí, aby si našli nového spoludlužníka, kterým může být například kdokoliv z rodiny či nový partner, který přistoupí do dluhu. Teprve poté se může ten druhý z úvěru vyvázat.
Na závěr uvedeme nepříliš častý scénář, kdy se někteří bývalí manželé jsou schopni domluvit na dalším společném splácení hypotéky i po rozvodu. Zpravidla jeden z nich v bytě či v domě zůstává, ten druhý se odstěhuje, přičemž hypoteční úvěr však spolu nadále splácí. V některých případech je možné uvažovat i o pronájmu nemovitosti, díky němuž se bývalým manželům společné náklady na splácení hypotéky značně sníží, popřípadě zcela vyrovnají. Zjistěte si, jaké jsou aktuální výše hypotečních úvěrů a výše jejich úrokových sazeb.