Druhy hypoték 5.00/5 (100.00%) 1 vote
Hypoteční úvěry je možno rozlišit na dva základní typy podle účelu využití, a to na účelové a neúčelové. Je rozhodující, jestli banka formuluje potenciální způsoby využití poskytnutých finančních prostředků. Je však více způsobů dělení hypoték, které dále přiblížíme.
Účelovou hypotéku musí klient využít jen na předem definované účely. Účelovou hypotéku je možno získat na koupi nemovitosti či stavebního pozemku, výstavbu nemovitosti, rekonstrukci, opravy či modernizaci nemovitosti, splacení úvěru či půjčky použité na investice do nemovitosti, popřípadě získání vlastnického podílu na nemovitosti (např. vypořádání dědictví či společného jmění manželů).
Objektem hypotéky může být například stavební pozemek, nemovitost sloužící nejen k bydlení, ale i rekreaci, bytový dům. Dále také nemovité příslušenství těchto nemovitostí, jako například bazén, garáž, sauna, popřípadě podnikatelské objekty.
Neúčelová hypotéka, tzv. americká hypotéka, nepředstavuje pro klienta žádná omezení v jejím využití. Klient tak může neúčelovou hypotékou financovat i movité věci, např. automobil, studium či dovolenou. U těchto hypoték se úrokové sazby pohybují cca o 2 % výše a podmínkou pro získání je zástava nemovitosti.
Dále je možno hypotéky rozdělit také podle výše maximální výše, kterou může klient získat, tato výše je dána procentem z hodnoty zastavené či pořizované nemovitosti. U neúčelových hypotečních úvěrů se tato výše pohybuje okolo 60 % ceny zastavené nemovitosti, oproti tomu u účelových hypoték se klient setká s úvěry do výše 70 – 100 %, výjimečně však i nad 100 %.
Některé bankovní instituce nabízí rovněž hypotéky v kombinaci s dalšími produkty, převážně se jedná o kombinace se stavebním spořením či životním pojištěním. V těchto případech klient splácí bance jenom úroky z neměnné jistiny hypotéky a na kombinovaném produktu ukládá peníze. Posléze ji buď částečně či zcela kompletně splatí z finančních prostředků ze stavebního spoření či životního pojištění.
Dále je možno hypotéku rozlišit podle způsobu splácení na anuitní, progresivní a degresivní. Anuitní splácení pro klienta znamená stejnou výši měsíční splátky po celou dobu trvání hypotečního úvěru. V případě progresivního splácení klient platí zpočátku nižší měsíční splátky, které mu jsou postupně zvyšovány, naopak v případě degresivního splácení klient platí zpočátku vyšší měsíční splátky, které jsou mu postupně snižovány.
Je však více způsobů, podle čeho je možné hypoteční úvěry rozlišovat, mezi další způsoby patří například dělení hypoték podle dokládání příjmů na klasickou hypotéku s dokládáním příjmů nebo naopak hypotéku bez dokládání příjmů. To znamená, že buď při žádosti o hypoteční úvěr musí doložit své příjmy či nikoliv. Výhodou hypotéky bez doložení příjmů je právě skutečnost, že klient nemusí výši svých příjmů nikomu dokládat. Na druhou stranu to však znamená, že právě na nich leží rozhodnutí, jak vysokou hypotéku jsou schopni splatit.
Dalším typem dělení hypotéky je podle způsobu jejího úročení. To může být buď fixní či variabilní. U variabilní úrokové sazby se její výše mění podle sazby stanovené Českou národní bankou, je tedy možný její růst a klesání. V případě fixní úrokové sazby se její výše nemění po dobu stanovenou od sjednání hypotéky. Zpravidla se jedná o fixační období na 1 až 5 let. Pokud by variabilní úroková sazby vzrostla, fixní se tato změna nedotkne, to je důvod, proč je fixní úroková sazba vyšší než variabilní. Úrokovou sazbu si můžete vypočítat na hypoteční kalkulačce.