Osoba, která nabývá právní subjektivitu okamžikem narození, ztrácí ji okamžikem smrti. Fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu zletilostí, to znamená dovršením 18. roku věku.
Právní subjektivitu, jinými slovy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, má každý člověk od početí do smrti. Tato způsobilost je však podmíněna tím, že se osoba po početí také narodí. V opačném případě nastoupí tzv. právní fikce – fyzická osoba nikdy neexistovala (tento fakt hraje významnou roli v dědickém právu, neboť nenarozený jedinec nemůže nabývat dědictví). Právní subjektivita zaniká smrtí a veškerá dosavadní práva a povinnosti přechází v rámci dědictví na právní nástupce. Pakliže je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná, nebo pokud je z nějakého důvodu jisté, že nežije, i když to nelze dokázat stanoveným způsobem, lze ji prohlásit za mrtvou (nebo nezvěstnou).
Svéprávnost, tedy zavazovat se k povinnostem a nabývat pro sebe vlastním právním jednáním, mají jen zletilí, tedy lidé starší 18 let, anebo také ti, kteří dovršili 16 let v případě, že jim svéprávnost byla přiznána soudem. Fyzická osoba se nemůže svéprávnosti vzdát, avšak je možné ji soudně omezit v případě trvalých onemocnění nebo duševních poruch.